Přeskočit k navigaci »

Komunistická strana Čech a Moravy / Okresní výbor KSČM Cheb

čtvrtek 18. července 2019, svátek má Drahomíra
Velikost textu

Aktuální zprávy

Argumentace

20. května 2019

Argumentace k volbám do Evropského parlamentu v roce 2019  

Proč jít k volbám do Evropského parlamentu            

Cca 50 % legislativy, kterou projednává česká Poslanecká sněmovna, pochází z EU. Nemluvě o značném množství dokumentů z EU, které se rovnou stanou součástí české legislativy. Pokud tedy chceme mít vliv na zákony, které v České republice platí, musíme začít v Evropském parlamentu. Jít volit pouze do Poslanecké sněmovny a nikoliv do Evropského parlamentu znamená udělat domácí úkol pouze napůl. Strany vyloženě protievropské v Evropském parlamentu torpédují veškerou legislativu, protože EU nechtějí a vůbec je nezajímá, že by ta legislativa mohla lidem pomoci. Nesmíme se bát být k EU kritičtí, ale také musíme využívat každou možnost, jak udělat pro naše občany život lepším. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že drtivá většina voličů rozhodla v referendu, které se konalo v roce 2004, o vstupu ČR do EU. Tento fakt je třeba respektovat, ale zároveň vnímat, že kritičnost občanů vůči EU se od té doby zvýšila a Evropská unie se významně změnila (zejména Lisabonskou smlouvou). Evropskou unii nelze považovat za společenství, které vše vyřeší. Současná politika Evropské unie, respektive Evropské komise, nahrává spíše nadnárodním společnostem a finančním institucím. V souvislosti s problémy Řecka, Španělska, Portugalska, Itálie a dalších zemí se pak jeví jako problematické dodržování, vymáhání a sankcionování členských států eurozóny, které nedodržují tzv. Maastrichtská kritéria.   Jako příklad velmi jednoduchý si dovolím zkopírovat zde, článek jednoho z předních kandidátů Arťoma Korjagina:   Má smysl, aby se komunisté snažili získat místa v Evropském parlamentu, nebo je to slepá ulička politického boje? Velmi často slýchávám od lidí ve svém okolí, že by se komunisté neměli snažit dostat do Evropské unie. Vždyť je celá kombinací kapitalistické lobby a byrokratického marastu. Jediná její instituce, která alespoň trochu zavání demokracií, je Evropský parlament, a ten je plný pravičáků, konzervativců, nacionalistů a dalších fanoušků kapitálu. K čemu do EP vůbec chodit? Obzvláště, pokud je člověk komunista a tím vším neskutečně pohrdá. Nejsnadnější by samozřejmě bylo nelegitimizovat svou kandidaturou tento moloch, jehož hlavním úkolem je vytvářet volné pole působnosti pro evropské bankéře či továrníky a ždímat obyvatele Evropy, co to jen jde, a prostě to vzdát. Vyklidit pozice a zaměřit své síly na něco smysluplnějšího. Ale na co? Možná na parlamentní politiku, jde nám o naši zemi a tam by měli čeští komunisté dělat maximum. V našem kapitalistickém státě ale v parlamentní politice jde především o lobby podnikatelů a teplá místečka v různých dozorčích radách. Ne, to by asi nebylo ono, i tady bych jen legitimizoval něco, co není v pořádku.Správnou odpovědí tedy musí být komunální politika. Vždyť ve své čtvrti je komunista doma, zná lidi, ví, co je trápí, a jak nejlépe hájit jejich zájem. Práce na radnici je však často hlavně o okopávání kotníků a přihrávání zakázek firmám kamarádů. Je to taková korupční hra v malém. Příslušnost k politické straně a myšlenkám, které prosazuje, znamená velmi málo. Větší význam má to, kdo se s kým zná. To by pravděpodobně taky nebylo nejvhodnější.Tak tedy odbory. Zůstat v těsném kontaktu s pracujícími a mít možnost vytvářet aktivní politiku přímo na pracovišti. Pomáhat s organizováním a zároveň mít možnost nabízet socialistická řešení k aktuálním problémům pracujících. Jenže odbory už prý ztratily svůj revoluční náboj a často působí spíše jako pomocníci šéfů než zastánci pracujících. Nekomunistické odbory nejsou tedy místem pro práci komunisty, vždyť je to jenom sociálně demokratické snažení o trochu více drobků z kapitalistického koláče. Občanské spolky by se mohly zdát dobrým místem pro politickou práci. Jsou však plné pravičáků, mají velmi úzce definovanou agendu, jejich práce často řeší zástupné problémy a o boji proti globálnímu kapitalismu tam nemůže být ani řeč. Pokud chceme tento přístup hnát až do extrému, tak by komunista vlastně neměl platit nájem nebo splácet hypotéku a pomáhat tak současnému systému vykořisťování. Neměl by nakupovat v kapitalistických obchodech a používat kapitalistické sociální sítě.Nejlepší by asi bylo, aby opravdový komunista nedělal nic jiného, než četl Marxe někde ve squattu a vzpomínal na staré dobré revoluční časy. Podle některých to tak možná opravdu je. Podle mého názoru rozhodně ne! Pokud chceme opravdovou celospolečenskou změnu, nemůžeme nikde vyklízet pozice! Popereme se s kapitálem o každý metr veřejného života a politického vlivu. Budeme všude tam, kde se nám podaří dostat. A všude, kde se dostaneme, budeme dělat maximum pro to, aby se pracující ve světě, Evropě, naší republice i v naší ulici přestat hrbit a začali sebevědomě říkat: „My chceme spravedlivější a lepší svět a máme na to právo!“Současná Evropská unie slouží bohatým a mocným, nenechme to tak! Zdroj: https://korjagin.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=698106&fbclid=IwAR2bEfcByofp8ARLMESfQpHPeDJCd0CETez0WTlZyzt3TmE-jS8jyzAGn7U     Dále jsou to Maastrichtská kritéria (známa také jako konvergenční kritéria), kritéria pro členské státy EU pro vstup do Evropské hospodářské a měnové unie (EMU) a pro zavedení společné měny – eura. Čtyři hlavní kritéria jsou založena na článku 140(1) Smlouvy o fungování EU a jsou následující: ü  Cenová stabilita – průměrná roční inflace nesmí překročit o více než 1,5 p. b. průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami inflace (to neznamená nutně 3 země s nejnižší inflací, ale spíše, i když to není nikde explicitně napsané, tři země s inflací nejblíže k inflačnímu cíli Evropské centrální banky. Tento cíl je definován jako hodnota inflace nižší, ale blízká 2 %). ü  Stabilita devizového kurzu – alespoň dva roky před vstupem do měnové unie by se kandidátská země měla zapojit do Evropského mechanismu směnných kurzů II a po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci. ü  Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb – dlouhodobá nominální úroková míra nesmí přesahovat o více než 2 p. b. průměr tří zemí s nejlepšími výsledky týkajícími se cenové stability. ü  Veřejné finance - výše hrubého veřejného dluhu – podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 % a deficit veřejného rozpočtu – podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %.   Ukazuje se, že členské země EU a především země již zmiňované eurozóny jsou zcela ve vleku Evropské centrální banky a zejména Mezinárodního měnového fondu. To je patrné především na přístupu ke krizi postiženým zemím, který lze označit za zcela nepřijatelný diktát způsobující drastické rozpočtové škrty, skokový nárůst nezaměstnanosti a obrovský růst chudoby. Spolu s touto ekonomickou politikou jdou v ruku v ruce často pro nás nesmyslné direktivy a nařízení. To vše je potřeba změnit a kdo jiný může tuto politiku změnit než sám volič, a to nejen svým hlasování v národních parlamentech, ale především tím, že půjde volit do Evropského parlamentu. Málo občanů ČR si stále uvědomuje, že postupným přesouváním mnoha pravomocí z národních států na instituce EU a nadřazeností evropské legislativy nad domácí legislativou získává EU značné pravomoci a je třeba, aby občané nad tímto děním měli prostřednictvím svých volených zástupců kontrolu. Stejně tak je třeba změnit současný systém, kdy má stále velkou moc Evropské komise, tedy skupina úředníků, kteří nejsou nikým voleni. KSČM považuje za nutné zvýšit rozhodovací roli Evropského parlamentu tak, aby o dění v EU rozhodovali skutečně ti, kteří jsou voleni občany členských zemí EU a samozřejmě sami občané. K tomu je potřeba, aby všichni občané využili svého práva volit a volili ve volbách do Evropského parlamentu takové strany, které budou prosazovat systémovou změnu, budou obhajovat jejich skutečné zájmy a zabrání dalšímu zvyšování vlivu jak Evropské komise, tak i nadnárodních společností a finančních institucí. Je třeba, aby EU byla skutečně pro občany, pro pracující, a ne jen pro úzkou skupinu vyvolených. Evropský parlament potřebujeme, bez toho by v Evropě vládl koncern velmocí a naše názory by nebyly vůbec slyšet. Být k EU kritický neznamená být protievropský. KSČM dlouhodobě v Evropském parlamentu hájí nejen zájmy občanů ČR, ale neprivilegovaných občanů celé EU.             Pro lepší přehled o aktivitách EU: co-dela-evropa-pro-me.eu         Základní informace: Evropská unie (EU) je oficiálně politická a ekonomická unie, která si klade za cíl zlepšit spolupráci v Evropě. Jedná o entitu sui generis, která má částečně pravomoci mezinárodní organizace, ale také jednotného státu. EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známé jako Maastrichtská smlouva, nahradila tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Cíle EU: ●       prosazování míru, hodnot, na nichž je založena, a blahobytu občanů ●       zajišťování svobody, bezpečnosti a spravedlnosti bez omezení vnitřními hranicemi ●       udržitelný rozvoj, který se opírá o vyvážený hospodářský růst a cenovou stabilitu, vysoce konkurenceschopná tržní ekonomika s plnou zaměstnaností a sociálním pokrokem a ochrana životního prostředí ●       boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci ●       podpora vědeckotechnického pokroku ●       zvyšování ekonomické, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy ●       respektování kulturního bohatství a jazykové rozmanitosti členských států ●       vytvoření hospodářské a měnové unie, jejíž měnou je euro.   V roce 2012 získala EU za prosazování míru, úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu Nobelovu cenu za mír. Členské státy Od posledního rozšíření k 1. červenci 2013 tvoří EU 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016, přibližně 7,3 % světové populace) ale 29. března 2019 z EU vystoupí Spojené království, tedy jich bude pouze 27. Členské státy EU jsou: Francie, Německo, Belgie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Irsko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Finsko, Rakousko, Švédsko, Česká republika, Slovenská republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr, Malta, Polsko, Slovinsko, Chorvatsko a Velká Británie (do března 2019). Jazyk V EU je 24 úředních jazyků: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, chorvatština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština. Občané EU mají právo používat v komunikaci s orgány EU kterýkoli z těchto jazyků. Odpověď pak musí dostat ve stejném jazyce. Veškerá nařízení EU a ostatní právní dokumenty jsou zveřejňovány ve všech těchto jazycích s výjimkou irštiny (v současnosti se do irštiny překládají pouze nařízení přijatá Radou EU a Evropským parlamentem). Evropská vlajka Evropská vlajka reprezentuje Evropskou unii a v obecné rovině také evropskou identitu a jednotu. Tvoří ji dvanácti zlatých hvězd v kruhu na modrém pozadí. Hvězdy symbolizují ideály jednoty, solidarity a souladu mezi evropskými národy. Kruh vyjadřuje evropskou jednotu, počet hvězd v něm nemá nic společného s počtem členských států EU. Současný motiv schválila Rada Evropy. V roce 1983 rozhodl Evropský parlament, že jako vlajka Evropského společenství se bude používat právě vlajka Rady Evropy. V roce 1985 ji pak jako oficiální znak Evropských společenství (předchůdce dnešní Unie) schválili vedoucí představitelé členských států.   Motto Motto Evropské unie je „Jednotná v rozmanitosti“ (United in diversity) a začalo se užívat v roce 2000.   Den Evropy Slaví se každý rok 9. května a oslavuje mír a jednotu v Evropě. V tento den se otevírají instituce EU veřejnosti a pořádají se různé doprovodné akce. Je připomenutím historicky významné “Schumanovy deklarace”, která se považuje za počátek společenství - Evropské Unie. Někdejší francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman během svého projevu v roce 1950 v Paříži navrhl novou formu politické spolupráce v Evropě a navrhl vytvořit nadnárodní evropskou instituci, která by řídila společnou těžbu uhlí a výrobu oceli - za necelý rok byla podepsána smlouva, na jejímž základě takový orgán vznikl.   Euro a evropská měnová unie Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. V eurozóně je 19 zemí Evropské unie: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Měnová politika je prováděna Evropskou centrální bankou ve Frankfurtu nad Mohanem.     Evropský jednotný trh Jednotný vnitřní trh je prostor bez vnitřních hranic, definovaný Maastrichtskou smlouvou, kterého se účastní všechny státy EU. Několik dalších zemí je zapojeno v různě omezené míře. Evropský jednotný trh zajišťuje zejména: ●       tzv. čtyři základní svobody: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu ●       neexistenci technických překážek obchodu (rozdíly technických požadavků, různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod.) ●       snižování administrativy v daňové oblasti Smyslem jednotného trhu je snaha o ekonomický růst, zvyšování životní úrovně a celkové posilování států EU v mezinárodní ekonomice. Z funkčního vnitřního trhu mají prospěch zejména občané a firmy členských států EU a dalších přidružených zemí. Společný trh je obecně vymezen v části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie a posléze v příslušných aktech sekundárního unijního práva a dalších pramenech. Jednotný trh zahrnuje 28 členských států EU a několik dalších zemí má k němu přístup do určité míry. Čtyři další země, které jsou zároveň také členové Evropského sdružení volného obchodu, mají téměř kompletní přístup: Island, Lichtenštejnsko a Norsko skrze Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko skrze svoje bilaterální smlouvy s EU. Gruzie, Moldavsko a Ukrajina mají přístup k vnitřnímu trhu EU skrze Hlubokou a komplexní zónu volného obchodu, avšak bez možnosti volného pohybu pracovníků.   Primární a sekundární právo Evropský právní systém se dělí na právo primární a sekundární. 1) Primární právo představuje několik smluv, které tvoří právní základ pro veškerou činnost Evropské unie (smlouva o založení EU, Lisabonská Smlouva, Niceská smlouva atd.) 2) Sekundární právo (nařízení, směrnice a rozhodnutí) vychází z principů a cílů zakotvených ve zmíněných smlouvách. Nařízení je právně závazné. Platí v celém svém rozsahu v celé EU. Například když Evropská unie chtěla zavést společné záruky na zboží dovážené ze zemí mimo EU. Rada přijala v této věci nařízení. Směrnice je právní akt stanovující cíl, který musejí všechny země EU splnit. Je však na jednotlivých zemích, jak formulují příslušné vnitrostátní zákony a jak těchto cílů dosáhnou (např. směrnice EU o právech spotřebitelů). Rozhodnutí je závazné pro všechny, kterým je určeno (např. pro členský stát EU nebo určitou obchodní společnost), a je přímo použitelné. Komise například vydala rozhodnutí o účasti EU v různých protiteroristických organizacích a rozhodnutí se vztahuje pouze na tyto organizace. Doporučení není závazné. Prostřednictvím doporučení mohou orgány EU dát najevo svůj názor a navrhnout určité kroky, aniž by z nich vyvozovaly zákonnou povinnost pro toho, komu je určen. Stanoviska - orgán EU se může vyjádřit k určité otázce nezávazným způsobem, tzn. aniž by tak zakládal zákonnou povinnost pro toho, komu je stanovisko určeno. Stanovisko může vydat hlavní orgán EU (Komise, Rada a Evropský parlament), Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor.   Historický vývoj EU Počátky Evropské Unie tkví v záměru ukončit časté konflikty a nepokoje mezi evropskými státy, převážně s problémovou Spolkovou republikou Německo, a zajistit trvalý mír v Evropě. Důležité historické mezníky ve vývoji evropské integrace: -          1951: podpis Pařížské smlouvy neboli Smlouvy o založení Evropského sdružení uhlí a oceli Signatáři tehdy byly tyto země: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Spolková republika Německo. Cílem této organizace byla správa německého a francouzského zdroje uhlí a oceli. Byl vytvořen společný trh těchto komodit a prostřednictvím nadnárodních orgánů byly upraveny podmínky výroby a prodeje v tomto odvětví. -          1957: podpis Římských smluv neboli Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii Cílem těchto smluv bylo zavést společný trh opírající se o volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu a rozšířit sektorovou spolupráci o oblast jaderné energetiky, na které měla největší zájem Francie, jakožto účinném nástroji pro kontrolu jaderného programu Spolkové republiky Německo. -          1968: dokončení celní unie Ta spočívala v odstranění celních poplatků mezi těmito zeměmi navzájem a společném postoji těchto zemí vůči třetím zemím, prostřednictvím vzniku společného celního sazebníku. Vznikem celní unie byly ze vzájemného obchodu zemí EHS odstraněny překážky v podobě cel a množstevních kvót. -          1986: podepsání Jednotného evropského aktu Přijetím JEA se členské země zavázaly odstranit zbývající překážky, které dosud bránily volnému pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu, a dokončit vnitřní trh do 1. ledna 1993. -          1992: podepsání Maastrichtské smlouvy neboli Smlouvy o EU Maastrichtská smlouva pokládá základy pro hospodářskou a měnovou unii s ní spojenou jednotnou měnu euro, poskytuje právní základ pro šest nových společných politik EU, posiluje pravomoci Evropského parlamentu a zavádí pojem občanství EU. -          1993: „dokončení vnitřního trhu“ Jednalo se o odstranění kontroly pohybu zboží na vnitřních hranicích, vzájemné uznávání diplomů a vysvědčení umožňující volný pohyb pracovníků, svobodu pro usazování podnikatelů a osob svobodného povolání v jiných členských zemích, volný prostor pro poskytování služeb přes hranice, otevření trhu veřejných zakázek a odstranění překážek pro volné přesuny kapitálu mezi členskými zeměmi. -          1997: podepsání Amsterodamské smlouvy Amsterodamská smlouva pozměnila Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES -          2001: podepsání Niceské smlouvy Niceská smlouva pozměnila Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES. Cílem smlouvy byla reforma institucionálního uspořádání EU, aby byla připravena na výzvy spojené s rozšířením o nové členské státy. -          2002: zavedení eura ve 12 členských zemích -          2007: podepsání Lisabonské smlouvy Lisabonská smlouva pozměnila Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES, která byla přejmenována na Smlouvu o fungování EU. Lisabonská smlouva rozděluje kompetence mezi EU a jejími členskými státy, posiluje rozhodování kvalifikovanou většinou, posiluje role národních parlamentů a zavádí tzv. přechodovou klauzuli. Instituce EU Evropská unie má čtyři hlavní instituce:   1. Evropská rada Evropská rada vymezuje obecné politické směry a priority EU. Není legislativním orgánem EU!! Činnosti Evropské rady: -          rozhoduje o celkovém směřování EU a politických prioritách -          zabývá se nejsložitějšími a nejcitlivějšími otázkami, které nelze vyřešit na nižších úrovních mezivládní spolupráce -          udává směr společné zahraniční a bezpečností politiky EU -          nominuje a jmenuje kandidáty do významných funkcí v rámci orgánů EU, například na pozice v Evropské centrální bance či Evropské komisi   Složení Evropské rady: Členy Evropské rady jsou hlavy států nebo předsedové vlád všech 28 členských států EU, dále předseda Evropské komise a vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Přijetí Lisabonské smlouvy zavedlo funkci stálého předsedy Evropské rady, kterou do přijetí této smlouvy vykonával prezident nebo předseda vlády členského státu, který v daném období vykonával rotující předsednictví v Radě EU. Předseda je volen kvalifikovanou většinou na období 2,5 roku a může být zvolen maximálně dvakrát za sebou. V případě překážky nebo závažného pochybení jej může Evropská rada stejným postupem odvolat. Současným předsedou Evropské rady je polský politik Donald Tusk.   Hlasování v Evropské radě: Evropská rada zasedá nejméně dvakrát za půl roku a přijímá většinu rozhodnutí na základě konsensu, avšak v některých případech také jednomyslně či kvalifikovanou většinou. Hlasovat mohou pouze hlavy států a předsedové vlád.   2. Rada Evropské unie Rada EU neboli Rada ministrů zastupuje zájmy členských zemí EU a funguje na mezivládním principu. Je to legislativní a výkonný orgán, který může rozhodovat o všech otázkách integrace. Sídlem Rady EU je především Brusel, ale také Luxembourg či předsednická země při některých neformálních jednání.   Činnosti Rady EU: -          jedná o právních předpisech EU a přijímá je -          koordinuje politiky členských států -          rozvíjí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU -          uzavírá mezinárodní dohody -          přijímá rozpočet EU   Složení Rady EU: Každá členská země je v Radě zastoupena jedním členem, většinou se jedná o ministra. Formálně existuje jedna Rada, avšak vzhledem k různým agendám, které projednává, existuje v jejím rámci několik formací. V současné době se tedy Rada schází v deseti různých formacích, vždy podle projednávané oblasti: -          Rada pro všeobecné záležitosti (GAC) -          Rada pro zahraniční věci (FAC) -          Rada pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN) -          Rada pro spravedlnost a vnitřní věci (JHA) -          Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a spotřebitelské záležitosti (EPSCO) -          Rada pro konkurenceschopnost (CC) -          Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku (TTE) -          Rada pro zemědělství a rybolov (AGRI) -          Rada pro životní prostředí (ENVI) -          Rada pro školství, mládež, kulturu a sport (EYC) Součástí Rady je také Výbor stálých zástupců neboli COREPER, který připravuje a projednává legislativní návrhy, o nichž pak Rada rozhoduje.   Předsednictví v Radě EU: Rada EU funguje na principu předsednictví členských zemí, které se střídají po 6 měsících, podle předem daného pořadí. Předsednická země má možnost určovat agendu a priority Rady v daném období. Předsednická země úzce spolupracuje v rámci tříčlenných skupin tzv. “trojice”. Ta vymezuje dlouhodobé cíle a připravuje společný program, ve kterém jsou stanovena témata a hlavní otázky, jimiž se bude Rada zabývat v průběhu 18měsíčního období. Na základě tohoto programu pak každá ze tří zemí připravuje vlastní podrobnější 6měsíční program. Radě EU nyní předsedá Rumunsko, které tvoří “trojici” s Finskem a Chorvatskem. Česká republika se v druhé polovině roku 2022 stane předsednickou zemí. Poprvé jí byla v roce 2009 za vlády Miroslava Topolánka, které byla v průběhu předsednictví vyslovena nedůvěra a za následné vlády Jana Fischera.   Hlasování v Radě EU: Dle jednotlivých politik je v Radě EU hlasováno prostou většinou, jednomyslností a kvalifikovanou většinou, která je nejvíce využívaným způsobem hlasování.   3. Evropská komise Evropská komise je politicky nezávislý, výkonný orgán EU. Úkolem Komise je hájit zájmy EU jako celku, nikoliv zájmy jednotlivých členských zemí. Komise navrhuje a vymáhá dodržování právních předpisů a je odpovědná za provádění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady EU. Evropská komise byla zřízena v roce 1958 a její sídlo je v Bruselu. Činnosti EK: - předkládá návrhy nových právních předpisů - řídí politiky EU a přiděluje finanční prostředky z rozpočtu EU - prosazuje právo EU - reprezentuje Evropskou unii v zahraničí Složení EK: Evropskou komisi vede 28 komisařů, z každé členské země jeden komisař. Komise je jmenována vždy na 5 let. Evropskou komisi tvoří: -          předseda -          první místopředseda -          místopředseda a vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku -          4 místopředsedové -          21 komisařů Předseda Evropské komise rozhoduje o rozdělení jednotlivých oblastí politiky mezi členy Komise. Nynějším předsedou Evropské komise je lucemburský politik Jean-Claude Juncker. Kandidáta na post předsedy Komise volí Parlament a navrhuje ho Evropská rada a obvykle je vybrán z největší politické skupiny v EP. Zvolený předseda pak vybere na základě návrhů zemí EU kandidáty na místopředsedy a komisaře.   Pro volby v roce 2014 Parlament zavedl systém vedoucích kandidátů (tzv. Spitzenkandidaten). Každá evropská politická strana navrhne kandidáta na předsedu Komise. Ta strana, která je po volbách největší, může navrhnout parlamentního kandidáta, který se bude ucházet o post předsedy Komise. Za Spitzenkandidaten Sjednocené evropské levice (evropské politické strany spojené s GUE/NGL) byly pro volby v roce 2019 vybráni: Violeta Tomic a Nico Cue. Pět let předtím jím byl Alexis Tsipras.   Útvary a agentury EK: Komise je rozdělena do politických útvarů, které se nazývají generální ředitelství. Ta jsou zodpovědná za jednotlivé oblasti politiky. Generální ředitelství vytvářejí, provádějí a spravují politiku EU, její právní předpisy a programy financování. Kromě politických útvarů existují útvary odpovědné za služby, které se zabývají konkrétními správními činnostmi. Součástí Komise jsou také výkonné agentury, které řídí programy vytvořené Komisí.   Hlasování v EK: Členové Komise přijímají rozhodnutí během týdenního zasedání prostřednictvím ústního nebo písemného postupu.   4. Evropský parlament Evropský parlament je zákonodárným orgánem EU. Europoslanci jsou voleni přímo občany EU, vždy na 5 let. EP byl založen již na počátku evropské integrace v roce 1952, tehdy jako Společné shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli. Od roku 1962 se již jedná o Evropský parlament. EP má tři sídla - Štrasburk, Brusel a Luxembourg.   Činnosti EP: Parlament vykonává tři hlavní funkce: -          Legislativní -          Dozorčí -          Rozpočtovou   Složení EP: Celkový počet členů EP nesmí překročit 751 členů. Evropský parlament je tak složen ze 750 europoslanců a jednoho předsedy. Předseda je volen na období 2,5 let, zatímco europoslanci na 5 let. Nynější předseda EP je italský politik Antonio Tajani. Počet poslanců za každou zemi je dán počtem obyvatel dané země. Avšak žádná země nemůže mít méně než 6 nebo více než 96 poslanců. Poté, co Spojené království vystoupí z EU, bude část uvolněných křesel v Evropském parlamentu zmrazena a část přerozdělena - stávajících 73 britských křesel bude využito následovně: 27 křesel přerozděleno těm zemím EU, které jsou podreprezentované, a 46 křesel zmrazeno a v případě rozšíření EU zcela nebo částečně přiděleno novým členským zemím. Tím pádem bude počet europoslanců volených v roce 2019 celkem 705.   Evropští poslanci nezasedají v poslaneckých lavicích podle své státní příslušnosti, ale na základě příslušnosti k politické frakci. V současnosti je v EP 8 politických skupin: -          Evropská lidová strana (EPP) - zde působí europoslanci za KDU/ČSL a TOP09 -          Progresivní aliance socialistů a demokratů v EP (S&D) - ČSSD -          Evropští konzervativci a reformisté (ECR) - tato frakce byla založena i ODS -          Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) - ANO -          Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL) - KSČM -          Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance (The Greens/EFA) -          Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) - Svobodní -          Evropa národů a svobod (ENF)   Hlasování v EP: Pro většinu hlasování postačuje prostá většina, tedy alespoň polovina počtu hlasujících poslanců. Avšak pro některé procedury musí být zapotřebí absolutní většiny, tedy alespoň polovina počtu hlasů všech poslanců, nezávisle na tom, jestli jsou přítomni při hlasování.   Řádný legislativní postup přijímání legislativy: S přijetím Lisabonské smlouvy byl postup spolurozhodování přejmenován na řádný legislativní postup a stal se hlavním rozhodovacím postupem používaným pro přijímání právních předpisů EU.             Postup: Evropská komise předloží návrh Radě a Evropskému parlamentu Rada a Parlament přijmou legislativní návrh buď v prvním, nebo v druhém čtení Jestliže tyto dva orgány nedosáhnou dohody po druhém čtení, je svolán dohodovací výbor Je-li ve třetím čtení pro oba orgány přijatelné znění návrhu, které bylo schváleno dohodovacím výborem, je legislativní akt přijat Mezikrok před přijetím postojů v prvním čtení: Předtím, než Evropský parlament vydá své stanovisko, může Rada přijmout obecný postoj“. Prostřednictvím tohoto dokumentu Rada Parlamentu přiblíží svůj postoj k legislativnímu návrhu, který předložila Komise, a tímto se pak může urychlit legislativní postup. V zájmu dosažení dohody mohou Rada, Parlament a Komise také uspořádat neformální interinstitucionální zasedání, tzv. „trialogy“. Těchto zasedání se účastní zástupci Parlamentu, Rady a Komise. Obsah trialogů není nějak stanoven, takže se může jednat o odborné diskuse, stejně jako o politická jednání za účasti ministrů a komisařů. Trialogy lze také využít k dosažení dohody mezi Parlamentem a Radou o legislativních změnách. Výsledná dohoda je nicméně neformální a každý z orgánů ji musí schválit v souladu se svým jednacím řádem.   Je-li legislativní návrh v kterékoli fázi postupu odmítnut nebo pokud Rada a Parlament nemohou nalézt kompromis, návrh není přijat a řádný legislativní postup je ukončen. Obecně vzato jsou trialogy považovány za ukázku demokratického deficitu v EU, jelikož se konají za zavřenými dveřmi.   Zvláštní legislativní postupy: - Souhlas: Rada může přijmout legislativní návrhy poté, co obdrží souhlas Evropského parlamentu. Parlament má proto pravomoc přijmout nebo odmítnout legislativní návrh absolutní většinou hlasů, nemůže jej však pozměnit. Rada nemá pravomoc stanovisko Parlamentu zamítnout. Souhlas dává Parlamentu právo veta. - Konzultace: Rada přijímá legislativní návrh poté, co k němu Parlament předloží své stanovisko. Při tomto postupu může Parlament legislativní návrh schválit či odmítnout nebo může navrhnout změny. Z právního hlediska Rada není povinna stanovisko Parlamentu zohlednit, avšak v souladu s judikaturou Soudního dvora nesmí přijmout rozhodnutí, aniž by jej obdržela. Další instituce:   Evropská centrální banka Evropská centrální banka spravuje euro a koncipuje hospodářskou a měnovou politiku EU, kterou také provádí. Hlavním cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu a podporovat tak hospodářský růst a vytváření pracovních míst. Sídlo ECB je ve Frankfurtu nad Mohanem. Předsedou je od roku 2011 Ital Mario Draghi.   Evropská investiční banka Úlohou Evropské investiční banky je poskytovat finanční prostředky na projekty, kterými EU realizuje své cíle, a to v rámci EU i mimo ni. Evropskou investiční banku společně vlastní státy EU a jejím posláním je posilovat evropský potenciál z hlediska zaměstnanosti a růstu, podporovat opatření přijímaná ke zmírnění změny klimatu a podporovat politiky EU za hranicemi EU. Sídlo EIB je v Lucemburku. Prezidentem EIB je Werner Hoyer.   Evropský soudní dvůr Soudní dvůr EU provádí výklad práva EU, aby bylo uplatňováno stejným způsobem ve všech státech EU, dále urovnává spory mezi jednotlivými státy a orgány EU, v určitých případech se na něj mohou jednotlivci, podniky nebo organizace obrátit s žádostí o zásah, pokud se domnívají, že některý z orgánů EU porušil jejich práva. Evropský soudní dvůr je tvořen soudním dvorem a tribunálem. ESD má sídlo v Lucemburku.   Evropský účetní dvůr Evropský účetní dvůr je nezávislým externím auditorem EU a v této funkci chrání zájmy daňových poplatníků EU. Kontroluje správný výběr finančních prostředků a jejich využití a napomáhá k lepšímu hospodaření s těmito prostředky na úrovni EU. Sídlo EÚD je v Lucemburku. Předseda EÚD je Klaus-Heiner Lehne.   Kandidátské země do EU Žádost o vstup do Unie může podat kterákoli země, která splňuje podmínky členství. Tato tzv. „kodaňská kritéria“ zahrnují tržní ekonomiku, stabilní demokratický systém, právní stát a přijetí veškerých právních předpisů EU, včetně výhledového přijetí eura. Země, která chce do Unie vstoupit, podá žádost o členství Evropské radě. Ta požádá Evropskou komisi, aby zhodnotila připravenost této země ke splnění kodaňských kritérií. Pokud je stanovisko Komise kladné, dohodne se Rada na mandátu k vyjednávání. Během přístupových rozhovorů se postupně projednávají jednotlivé oblasti. Tyto země jsou ve fázi, kdy transponují (nebo integrují) právní předpisy Unie do svých právních řádů:   Albánie - Albánie požádala o členství v EU dne 28. dubna 2009. V říjnu 2013 Komise jednoznačně doporučila, aby byl Albánii udělen status kandidáta na členství v EU, který obdržela v červnu 2014. Vzhledem k pokroku, kterého Albánie dosáhla pomocí reforem, doporučila Komise ve svých zprávách z roku 2016 a 2018 zahájit se zemí jednání o přistoupení.   Bývalá jugoslávská republika Makedonie - Žádost o členství byla podána v březnu 2004, nicméně doposud nemohla být zahájena přístupová jednání kvůli sporu s Řeckem. Dne 12. června 2018 byla oznámena dohoda o novém názvu země, jímž bude “Republika Severní Makedonie”, tudíž mohou být zahájena přístupová jednání.   Černá Hora - Žádost o členství byla podána v prosinci 2008 a v červnu 2012 byla zahájena přístupová jednání. V únoru 2018 zveřejnila Komise novou strategii pro západní Balkán, v níž se uvádí, že Černá Hora by spolu se Srbskem mohla vstoupit do EU do roku 2025.   Srbsko - Žádost o členství byla podána v prosinci 2009 a jednání o přistoupení byla formálně zahájena dne 21. ledna 2014, díky pokroku země na cestě k normalizaci vztahů s Kosovem.   Potenciální kandidátské země do EU Potenciální kandidátské země teprve pracují na splnění požadavků na členství v EU:   Bosna a Hercegovina - Bosna a Hercegovina podala svou žádost o členství dne 15. února 2016. Nyní se čeká na vyjádření Evropské komise.   Kosovo - V květnu 2016 Komise vyjádřila názor, že země splnila všechny požadavky s výjimkou dvou. Jedním z nich je ratifikace dohody o hranicích s Černou Horou (nyní je již dohoda ratifikována). Avšak stále není splněna podmínka na úspěšný boj proti korupci a organizovanému zločinu.       Časté chyby Evropskou radu jakožto politický orgán Evropské unie nelze zaměňovat s Radou EU (Radou ministrů), která je legislativním a výkonným orgánem Evropské unie, ani s Radou Evropy, která je nezávislou mezinárodní organizací, odlišnou od Evropské unie.     * * *   Programové priority pro volby do Evropského parlamentu   Rovnost   Chránit hodnoty, které vzešly z evropské půdy, jako projev úcty k lidské důstojnosti a racionální péči o základy, na nichž stojí evropská společnost KSČM jako autentická levicová strana vychází z hlubokých evropských humanistických tradic, které vycházejí již z ideálů Velké francouzské revoluce, vyjádřených hesly Volnost, Rovnost, Bratrství. Volností rozumíme maximální svobodu jedince, který ale svým jednáním neomezuje svobodu ostatních. Rovností myslíme princip, dle kterého si jsou všichni lidé ve svých právech rovni. Bratrství pro levici představuje ideje humanismu, tedy uznání hodnoty každého lidského života a vzájemnou solidaritu všech lidí. Z principu tak levice odmítá jakoukoliv diskriminaci z jakýchkoliv důvodů - např. rasových, náboženských, politických, genderových… Proto KSČM prosazuje maximální rovnost a spravedlnost ve společnosti s úctou ke každému jedinci jakožto plnohodnotné součásti humánní společnosti, což považuje za základ hodnot, na kterých by měla stát evropská společnost.   Demokratizací evropských institucí a respektováním svrchovanosti lidu, občanské spravedlnosti a budováním prostoru svobody a práva dosáhnout skutečně rovnoprávné unie občanů a států Evropy. Být kritický vůči současnému fungování EU neznamená být protievropský. Občané vesměs oceňují volný pohyb zboží, osob i kapitálu. Nespokojeni jsou spíše s podobou společných pravidel. Naším cílem je přebudovat Evropu na základě solidarity a suverenity lidu. Učinit unijní pravidla méně byrokratická a účinnější k tomu, co občany EU nejvíce trápí. Instituce EU jsou odcizené lidem, místo mírové a humanitní Evropy občanů je EU vnímána jako Evropa elit, byrokracie a výdajových škrtů. K největším euroskeptikům patří právě ČR. Ani Lisabonská smlouva z roku 2009 neodstranila handicap deficitu demokratické výstavby EU. Jde zejména o pravomoci Evropského parlamentu ve srovnání s Evropskou komisí, která příliš centralizuje moc a je vzdálená požadavkům Evropanů. Proto je na místě požadavek demokratizace evropských institucí, které umožní větší účast veřejnosti a jednotlivých zemí na koncipování a uskutečňování evropské politiky. Pozornost si žádá i podpora a vedení evropských občanských iniciativ. EU by měla také aktivněji bránit sociálnímu dumpingu ze strany zemí, které založily svou strategii rozvoje konkurenceschopnosti na nedodržování a postupném omezování základních sociálních a pracovních práv. Je nutné více využít prostoru EU k obraně i dalšímu rozvoji sociálního státu. Nový model ekonomického rozvoje by měl sloužit životní úrovni lidu, a ne finančním trhům. Pokud má mít integrovaná Evropa také vlastní globální odpovědnost, tak s důrazem na hodnoty míru, spravedlnosti, solidarity, lidských práv a na dialog různých kultur a civilizací, bez návratů k recidivám studené války. Strážit hodnoty, které vzešly z evropské půdy, jako je úcta k lidské důstojnosti a osvícenecký racionalismus.   EU musí aktivněji bránit sociálnímu dumpingu ze strany zemí, které založily svou strategii rozvoje konkurenceschopnosti na nedodržování základních lidských práv, včetně sociálních a pracovních práv. EU by měla aktivněji bránit sociálnímu dumpingu ze strany zemí, které založily svou strategii rozvoje konkurenceschopnosti na nedodržování a postupném omezování základních sociálních a pracovních práv. Je třeba více využít prostor EU k obraně i dalšímu rozvoji sociálního státu. Nový model ekonomického rozvoje by měl sloužit životní úrovni lidu, a ne finančním trhům. Sociálního dumpingu využívají především firmy investující v nových členských zemích, protože nejen nízké daně, ale i slabé odbory a agenturní zaměstnávání jsou živnou půdou pro sociální dumping. Ale např. i v Belgii prudce roste sociální dumping.   Zkrátit pracovní týden a pracovní dobu ve všech členských zemích. KSČM je pro zkrácení pracovního týdne a pracovní doby, odmítá však krácení mezd. Je prokázáno, že členské země EU s kratším pracovním týdnem jsou produktivnější (mají vyšší produktivitu práce). Ve více než polovině evropských zemí pracují zaměstnanci méně než 40 hodin týdně, v Nizozemí pracují občané v průměru dokonce méně než 30 hodin (důvodem je časté využívání zkrácených pracovních úvazků). Zákonem stanovená týdenní pracovní doba je ve většině členských zemí Evropské unie 40 hodin, v některých zemích však činí pracovní doba podstatně méně (Francie 35 hodin, Dánsko 37 hodin, Belgie 38 hodin).   Přijmout alespoň minimální evropské standardy na poskytování zdravotnických služeb. KSČM je pro to, aby Česká republika zvýšila své výdaje na zdravotnictví. Celkové výdaje na zdravotnictví zohledňují spotřebu zdravotnických výrobků a služeb, kapitálové investice do zdraví či preventivní programy. Rozdíly ve výdajích na zdravotnictví mají samozřejmě vliv na kvalitu a objem zdravotní péče, když je více peněz, je také kvalitnější zdravotnictví.   Řešení ekonomických problémů, boj proti finanční a ekonomické krizi bez asociálních škrtů a se spravedlivým rozdělením odpovědnosti. Ekonomika sloužící zvýšení životní úrovně lidu a ne finančním trhům. Právě tento bod do značné míry vystihuje koncept novéno ekonomického rozvoje. Současná politika jednotlivých národních států, ale i opatření navrhovaných Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou či Mezinárodním měnovým fondem je založena na politice škrtů, privatizace a propouštění. Hlavním ukazatelem se stává ekonomický růst založený na maximalizaci zisků národního i nadnárodního kapitálu, bohužel však na úkor většiny občanů jednotlivých členských zemí EU. Ztráty bank a dalších finančních institucí jsou tak sanovány všemi občany, místo aby byly finančně pokryty těmi, kteří je do těchto ztrát dostali (a kteří na rizikovém jednání bank či vlád léta vydělávali). Nová ekonomická politika by naopak měla být založena na spravedlivém rozdělení odpovědnosti. Nový model rozvoje zajistí produktivní cíle promyšleným usměrňováním trhu, investicemi do klíčových výrobních sektorů včetně vědy a inovací a podporou koupěschopné poptávky. Stát by měl namísto škrtů naopak rozumně investovat s cílem zvýšení ekonomického růstu, snižování nezaměstnanosti a zvyšování ekonomické a sociální úrovně jeho obyvatel. Jeho cílem by nemělo být zbavovat se svého bohatství a prodávat ho do cizích rukou, ale naopak ho zhodnocovat ve prospěch všech. Dluhy by pak měli platit ti, kteří je způsobili, tedy nadnárodní kapitál a bankovní instituce.   Pokračovat v důrazném prosazování ochrany spotřebitelů, nadále rozvíjet efektivnost systému RAPEX (systém včasného varování). RAPEX (Rapid Exchange of Information System - Systém rychlé výměny informací) je systém včasné výstrahy pro případ nebezpečného zboží na trhu EU. Zaměřuje se výhradně na nepotravinářské zboží a spolu se systémem RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed - Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva) tvoří důležité nástroje EU vyvinuté na ochranu spotřebitelů. V České republice za systém RAPEX zodpovídá Ministerstvo průmyslu a obchodu. Kromě potravin a krmiv do působnosti RAPEXu nespadají ani výrobky farmaceutického průmyslu. V případě RAPEXu Komise každý týden publikuje seznam produktů představujících závažné riziko, jak je oznámily příslušné úřady členských států. V záznamu se uvádějí informace o výrobě, riziko, jaké představují, a dále kroky přijaté v zemi, z níž pochází hlášení. Komise vydává seznam dalších států, na jejichž trzích se daný výrobek vyskytl, a kroky, které tyto státy přijaly. Od roku 2013 Komise zveřejňuje i upozornění na výrobky, které představují méně závažnou hrozbu.   Požadavek, aby EU respektovala zájmy ČR a včlenila je do své politiky – exportní zaměření, boj proti sociálnímu dumpingu.             Musí dojít ke konci levné práce v EU. Čeští zaměstnanci si zasluhují za stejnou práci stejné platy, jako mají jejich kolegové v západních zemích. Ukončena musí být rovněž praxe s dvojí kvalitou potravin. Česká vláda musí hájit zájmy českých exportérů do zahraničí a české zemědělce, což není možné bez dlouhodobých plánů a vytváření spojenců. Důležité je to zejména kvůli přípravě nového programového období po roce 2020.   Růst reálné úrovně mezd a platů pracujících místo levné práce. Řešení nepřiměřených rozdílů v odměňování, za stejnou práci stejnou odměnu. Zavedení důstojné evropské minimální mzdy. Právo na práci je jedno ze základních lidských práv. Proto se i KSČM domnívá, že každý občan, který chce pracovat, by ji měl získat a být za ni samozřejmě spravedlivě, dle její náročnosti odměněn. Vyšší zaměstnanost chceme zajistit především formou podpory či využíváním samosprávného a družstevního vlastnictví; zvyšováním výdajů na vědu a výzkum s propojením na reálnou ekonomiku; podporou investic do restrukturalizace ekonomiky, na znalostní ekonomiku založenou na moderních technologiích, produkci vědeckých poznatků a výrobků s vysokou přidanou hodnotou; podporou zaměstnávání absolventů a rekvalifikantů a posílením chráněných pracovních úvazků a opětovným provázáním státní podpory pro subjekty zaměstnávající zdravotně postižené. KSČM si stejně tak uvědomuje, že stagnace a pokles reálných mezd negativně ovlivňuje nejen ekonomiku jednotlivých domácností, ale celé české ekonomiky. Toto opatření by mělo vést ke zvýšení všech ostatních mezd na úkor zisků, nemělo by tedy ohrozit existující počet pracovních míst. Dosud navíc stále dochází (s cílem snížit protizákonně odvody do veřejných rozpočtů) ke skrytému využívání „švarcsystému“, toto opatření by jej omezilo. Jde o srovnání podmínek s dalšími zeměmi EU, jde nám především o přiblížení ke mzdám E15 (bohužel, zde se držíme stále na spodních příčkách a nelze konkurovat, s tím souvisí i srovnání životní úrovně těchto zemí s naší). V současné době je minimální mzda 13 350 Kč a podle názoru KSČM by se měla dále zvyšovat. Za stejnou práci požaduje KSČM stejnou odměnu a to i v rámci EU. V odměňování žen a mužů na stejných pracovních pozicích činí rozdíl v EU stále v průměru kolem 16 % (v ČR podle údajů ČSÚ rozdíl mezi příjmy žen a mužů za poslední 4 roky vzrostl, průměrný rozdíl je 22 % a ve veřejných službách dosahuje 18 %). Podle údajů za 1. pololetí 2018 u nás berou muži v průměru přes 38 700 korun měsíčně, zatímco ženy vydělávají v průměru téměř o 7000 Kč méně. V Evropě patříme k zemím s největším příjmovým rozdílem, větší nepoměr je pouze v Estonsku a Rakousku. Jde přitom o závažný problém i v kontextu zvyšující se chudoby rodin. Ženy v EU pracují zdarma 26 hodin týdně, zatímco muži mají v průměru jen devět hodin neplacené práce.   Podporu družstevnictví jako dnes neprávem opomíjené formy efektivní ekonomické spoluúčasti zaměstnanců nejen v zemědělské výrobě, ale zejména v oblasti navazujících domácích zpracovatelských potravinářských firem, v bytové výstavbě, výrobě, odbytu aj. KSČM hodlá prosazovat legislativu tak, aby byla příznivá i vůči zakládání samosprávných podniků či jejich přebírání zaměstnanci zejména v době, kdy hrozí konkurs a zánik podniku. Budeme prosazovat, aby stát, regiony, obce i finanční instituce byly připraveny zaměstnancům zakládajícím či přebírajícím podnik vyrovnat jejich počáteční handicap proti velkým kapitálovým vlastníkům a vypůjčit si na start do podnikání. Tomu by měla být přizpůsobena i daňová politika a podpora finančních institucí, které do tohoto podnikání vloží své prostředky, i drobných vkladatelů. V případě bydlení je naším cílem umožnit, jak je to obvyklé v cizině, družstevní výstavbu, kdy prostředky na výstavbu jsou půjčeny či garantovány státem, byty jsou v družstevním vlastnictví a po splacení půjčky buď přejdou do vlastnictví jednotlivých družstevníků, nebo zůstanou ve vlastnictví družstva, nad kterým získají družstevníci plnou kontrolu. Naším cílem není uměle zvýhodnit samosprávné podnikání před jinými druhy podnikání. Požadujeme pro něj stejné podmínky jako pro podnikání a vlastnictví soukromé. Spoléháme přitom na motivaci zaměstnanců k pracovním výkonům i k podílu na vlastnickém rozhodování.   Uplatnění Národní iniciativy ČR: Průmysl 4.0. pod kontrolou státu za současné eliminace nepříznivých sociálních dopadů. Národní iniciativa Průmysl 4.0. se vztahuje k procesu digitalizace ekonomiky a robotizace, který bude mít dopad i na strukturu ekonomiky ČR, trh práce i celou společnost. Tzv. smart manufactoring nahrazuje v dosud nesrovnatelné míře tradiční práci v bezprostřední výrobě zejm. ve zpracovatelském průmyslu, ale i jinde. Tento komplexní proces by měl být řízený, nemá smysl se mu bránit, znamenalo by to ztrátu konkurenceschopnosti. Jít mu naproti znamená investovat do vzdělání a digitálních inovací, podporou projektů s českou přidanou hodnotou. Současně musí stát tlumit sociální dopady, podporovat zaměstnávání uvolněných pracovníků v jiných oblastech ekonomiky. Zdroje lze získat z mimořádných výnosů této revoluce. Národní iniciativa v této věci je dokument ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2015, který definuje požadavky, které průmysl 4.0. má, včetně právního prostředí a regulačního rámce. Na to má navazovat akční plán pro implementaci příslušných opatření. Toho se týká i zvážení možnosti zdanění tzv. robotů jako zdroje vládní politiky tak, aby to nesnížilo konkurenceschopnost českých firem.     Bezpečnost   Regulovat mezinárodní migraci ze zemí mimo EU koncepčně a s ohledem na dodržování lidských práv. Efektivní azylové řízení, rozlišit azylanty od tzv. sociální turistiky a postihovat nelegální migraci a důsledně se jí bránit. Význam otázky imigrace vzrůstá s tím, jak počet migrantů roste a jak se ČR mění z čistě tranzitní země na zemi cílovou. Česká republika si z mnoha důvodů nemůže dovolit uzavřít své národní hranice vůči zahraniční imigraci. Stav, který existuje, však vyžaduje rychlé řešení v oblasti sociálních opatření, která urychlí proces integrace imigrantů do české společnosti. Řízená imigrace může vést k demografickému, kulturnímu a sociálně-ekonomickému obohacení domácí společnosti. KSČM spatřuje hlavní prioritu v nutnosti dlouhodobě modelovat a formovat optimální strukturu obyvatelstva žijícího na území ČR tak, aby objektivně se rozvíjející a zesilující proces migrace v rámci globálního světa byl pro většinovou společnost co nejšetrnější. Aby se udržovaly příznivé podmínky určité kulturní integrace v rámci nutně nastupující multikulturní společnosti, aby se udržovalo příznivé sociální prostředí bez drásavých konfliktů, řešily se demografické problémy, nevznikaly izolované, ze společnosti vyloučené a radikalizující se ostrovy a ghetta a aby se uchoval pluralitní a otevřený demokratický politický systém a potřebná komunikace mezi všemi skupinami obyvatel. K solidárnímu uvažování levice přitom patří i odpor k diskriminaci cizinců a etnických menšin. Odpor vůči projevům kulturní nesnášenlivosti nikdy nemůže být na okraji našeho programu. Xenofobie narůstá většinou tam, kde se problémy přistěhovalectví neřeší a kde mají zároveň závažné sociální problémy i domácí obyvatelé. Multietnický charakter a přelévání obyvatelstva narůstají i v středoevropském prostoru. Proto je potřebné se i v ČR věnovat tomuto tématu a nedovolit zneužívat ho krajní pravicí či populisty. KSČM je pro solidární a věcné řešení. Tedy regulovat mezinárodní migraci ze zemí mimo EU koncepčně a s ohledem na dodržování lidských práv, ekonomické a sociální migraci pak zabraňovat konkrétně cílenou rozvojovou pomocí. Chceme efektivní azylové řízení, vízovou politiku odpovídající evropským standardům ochrany zájmu státu. Z hlediska bezpečnosti je důležitá striktní kontrola nelegální migrace a nekontrolovatelného pohybu cizinců páchajících trestnou činnost. Migrantům ze zemí mimo EU pak přidělovat pracovní povolení v rozsahu, který jsme schopni pojmout a v profesích, které jsou přínosem. Sociální kořeny xenofobie však lze efektivně překonat pouze odstraňováním nezaměstnanosti domácího obyvatelstva. K nelegální migraci. Česká republika se nachází v situaci, kdy na jejím území po ztrátě zaměstnání potenciálně zůstává značná část zahraničních pracovníků (řada z nich je k tomu nucena těžkým zadlužením vůči organizátorům). Zadlužení v zemi původu představuje zásadní problém pro téměř všechny dočasně či trvale propuštěné cizince a způsobuje téměř existenční závislost na setrvání v České republice. V oblasti dopadů na bezpečnostní situaci v České republice lze vycházet z následujícího: Nelze předpokládat, že cizinci, kteří přišli o možnost legálního pracovního výdělku, se budou automaticky vracet do svých domovských zemí. Zejména u některých státních příslušností bude s ohledem na vysoké zadlužení v zemi původu jejich snahou nadále setrvat na území České republiky. Jejich sociální situace bude značně neutěšená a tyto osoby se budou pohybovat na hranici legality a pod hranicí chudoby. Část těchto osob začne migrovat do dalších zemí Evropské unie. Převážná většina (70 až 80 %) těchto osob se bude snažit o zajištění legálního pobytu na území České republiky jiným způsobem, protiprávní snahy spojené s obcházením imigrační legislativy nevyjímaje. Řada z těchto osob bude vržena na nelegální trh práce, což v případě propouštění českých občanů z práce a jejich nahrazováním nelegálně zaměstnávanými cizinci může vyvolávat zejména v obdobích, kdy se společnost dostane do cyklu recese či ekonomické krize, sociální a národnostní napětí, včetně zvýšení xenofobních a rasistických nálad mezi obyvatelstvem regionů výrazně postižených nezaměstnaností. Určitá část (10 až 15 %) těchto osob bude absorbována zločineckým prostředím, což povede k novému dělení sfér vlivu zločineckých organizací působících na území České republiky a k nárůstu trestné činnosti. Je proto nezbytné najít způsob, jakým vyřešit stabilizaci propuštěných zahraničních pracovníků, aby se nestali součástí kriminálních struktur, a v případě těch, kteří jsou pro český legální trh práce neperspektivní, urychleně vytvořit podmínky pro jejich návrat do země původu. Situaci nijak neusnadňuje, ale naopak ji pro stát činí náročnější, neodpovědný přístup některých agentur práce, které zahraniční pracovníky do České republiky dovezly a dovážejí bez ohledu na konkrétní ekonomickou situaci. Přestože tyto subjekty inkasují vysoké zisky za zprostředkování zaměstnání (v podobě plateb jak od zahraničních pracovníků samotných, tak i od podniků, které si je objednaly), nevzniká jim příchodem cizince na území a zejména jeho propuštěním žádná odpovědnost ani povinnost podílet se na řešení případných důsledků.   Migrantům ze zemí mimo EU přidělovat pracovní povolení v rozsahu, který jsme schopni pojmout, a v profesích, které jsou přínosem. Účinná kontrola tzv. práce načerno. Stanovit jasná pravidla pro čerpání zdravotního a sociálního pojištění legálními migranty. Základní role českého státu by v tomto směru měla být zřejmá. Vytvořit podmínky, které zaručují rovný přístup migrantů na český pracovní trh. Teprve pak je možné částečně předcházet zneužití migrantů. V důsledku toho migranti nebudou velkou konkurencí pro místní a naopak budou pro společnost výrazným přínosem. Rovná práva a povinnosti jsou také jednou z podmínek úspěšné integrace. Novela zákona o pobytu cizinců by měla znemožnit „vysávání“ solidárního systému, ale také zajistit, aby nedocházelo k diskriminaci určité skupiny lidí. Migranti ze zemí mimo EU, kteří v ČR pracují a dosud nemají trvalý pobyt, jsou v oblasti sociálních práv již mnoho let státem diskriminováni. Tito cizinci, stejně jako všichni ostatní zaměstnanci, mají povinnost odvádět pojistné na sociální pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a též pojistné na veřejné zdravotní pojištění. České zákony ovšem jejich sociální práva omezují, takže pokud tito cizinci ztratí práci, mimo jiné nemohou vstoupit do evidence uchazečů o zaměstnání a nemohou pobírat podporu v nezaměstnanosti a přestávají být účastníky veřejného zdravotního pojištění. KSČM také považuje za nutné stanovení efektivnější kontroly práce načerno, která patří k povinnostem pracovníků příslušných úřadů a mnohdy je vykonávána nedostatečně.   Důraz v řešení migrační krize klást na řešení jejích příčin, stabilizaci poměrů v místě jejího vzniku a větší odpovědnost států, které se spolupodílely nebo zapříčinily destabilizaci tamních režimů.             V migrační krizi chceme klást důraz na řešení příčin v místě jejího vzniku a vyžadovat odpovědnost států, které zapříčinily destabilizaci zemí, z nichž běženci pocházejí. S rozhodování „o nás bez nás“ máme historicky neblahé zkušenosti. Kvóty na přijímání běženců si vnutit nedáme.   Požadování od EU regulace migrace na svém území při respektu k suverenitě členských zemí, humanitární pomoc potřebným. Odmítnutí přijímání uprchlíků podle vnucovaných kvót z EU.             KSČM bude podporovat taková opatření a zákony, které budou bránit individuální lidská práva uprchlíků a garantovat jejich důstojnost a jejich právo na azyl. Budou podporovat taková opatření a zákony, které budou pro zrychlení a zefektivnění azylového řízení a vízovou politiku a současně budou chránit zájmy našeho státu a našich občanů. Nutné je V táboře jsou de facto pouze mladí muži z Afriky a z arabských zemí islámského vyznání. Kde jsou tedy ty křesťanští uprchlíci, o kterých mluví vláda? Nikde. Ilegální imigranti mají ve své ubytovně na náklady našeho státu satelitní televizi, posilovnu a nově také zájmovou místnost, jakousi dílnu, kde se můžou dle libosti věnovat různým koníčkům. Dle vedení tábora probíhá mezi imigranty vzájemné násilí a roztržky, které musí policie řešit.To, jak obrovské peníze nás tahle politika naší vlády a Evropské unie stojí, si dobře představíte na následujícím údaji. V táboře je nyní 199 ilegálních imigrantů a pracuje tam 146 českých pracovníků. Tedy na jednoho imigranta téměř jeden zaměstnanec. A teď si představte, kolik to bude stát naši státní pokladnu, až tady bude tisíce, desetitisíce imigrantů. A představte si tu obrovskou kriminalitu. Velice mě také překvapilo, že si tito ilegální imigranti můžou na snídani, na oběd i na večeři vybírat ze tří jídel! A je běžné jídlo, B je muslimské a C je vegetariánské. Hádejte, co si vybírají. Všichni až na jednoho jí B, tedy muslimské. A pouze jeden z nich C, tedy vegetariánské.V táboře jsou de facto pouze mladí muži z Afriky a z arabských zemí islámského vyznání. Kde jsou tedy ty křesťanští uprchlíci, o kterých mluví vláda? Nikde. Ilegální imigranti mají ve své ubytovně na náklady našeho státu satelitní televizi, posilovnu a nově také zájmovou místnost, jakousi dílnu, kde se můžou dle libosti věnovat různým koníčkům. Dle vedení tábora probíhá mez

 

Krátké zprávy

1.máj
1. května 2019

Svátek práce a svátek zamilovaných.

 
MDŽ
8. března 2019

Mezinárodní den žen je zde, nezapomeňte na kytičku pro své milé!

 
Vojtěch Filip: Nelze vyloučit předčasné volby - 6. 4. 2018
9. dubna 2018
Nelze vyloučit předčasné volby, na které je KSČM připravena, řekl mj. dnes před jednáním Výkonného výboru ÚV KSČM Vojtěch Filip v reakci na včerejší krach vyjednávání ANO a ČSSD. Více v záznamu: https://www.facebook.com/komunistickastranacechamoravy/videos/1138347559... Mediální úsek ÚV KSČM Zdroj: ČT24
 
K zákazu KS Ukrajiny
21. května 2017

Předseda ÚV KSČM V. Filip obdržel dopis od tajemníka KS Ukrajiny P.Symonenka s poděkováním za podporu KSČM v boji proti zákazu KS Ukrajiny. Zákaz ukrajinských komunistů a zákaz jejich podílu na veřejném životě prosazuje současný ukrajinský režim.

 
Volební preference
8. února 2017

Podle posledního volebního průzkumu agentury Median by Hnutí ANO dalo hlas 28.5% voličů, ČSSD 19.5%, komunistům 15.0%. Komunisté jsou tedy stále třetí.

 

Anketa

Zatím nic...

Různé info

Líbí se nám motto:
Kdo nejde s námi, může nám jít naproti...

Líbí se nám citát:
Skutečným účelem socialismu je překonat predátorskou fázi lidského vývoje. Albert Einstein

 

Město Cheb
Město Cheb

Nejbližší zasedání Zastupitelstva města Chebu
proběhne ve čtvrtek 27. června 2019 od 14 hodin v obřadní síni radnice. Zasedání je tradičně veřejnosti přístupné.

 

Naše adresa:

Okresní výbor KSČM Cheb
Kostelní 505/2
350 02 Cheb

E-mail: ov.cheb@kscm.cz

Telefon: 354 422 214, 354 422 211

Mobil: +420 725 646 037

 

Počasí v Chebu

Citát na dnešní den...

Zlo lidi spojuje.
Aristotelés