První máj je pro mnohé lidi lásky čas, ale pro většinu pracujících je především svátkem práce.
V Chicagu proběhla celodenní stávka, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz, v níž stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května 1887 pak proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. Poprvé se pak Svátek práce celostátně, zatím jen ve Spojených státech, slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí v Chicagu. O rok později, tedy roku 1889, přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen za oficiální svátek práce.
V českých zemích se pak poprvé slavil 1. květen jako svátek práce v roce 1890 na Střeleckém ostrově. Jestliže v dobách ještě nedávno minulých byly oslavy 1. máje skutečnou připomínkou výsledků práce československých pracujících a jejích úspěchů doma i ve světě a jakousi připomínkou toho co si pracující v těžkých zápasech před rokem 1948 vydobyli, nabývá dnes, v době po převratu v roce 1989, první květnový den stejně symbolického významu jako v době jeho vzniku a v letech po něm následujících do nástupu éry budování sociálně spravedlivé společnosti, socialismu. Současný kapitalistický režim tvrdě dopadá na dělníky a ostatní poctivě pracující zaměstnance, studenty, ale i mladé rodiny s dětmi, důchodce a další. Věc před rokem 1989 neznámá - nezaměstnanost dnes dosahuje procentuálně vyšších rozměrů než za dob velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. V ČR opět vzrůstá míra nezaměstnanosti a to v současné době také hlavně díky epidemii koronaviru. Ani jsme nečekali, že by se COVID-19 České republice vyhnul. Zvláště ve chvíli, kdy jen s velkými obtížemi můžeme kontrolovat a usměrňovat pohyb osob. Vláda v reakci na vzrůstající počet potvrzených případů připravila poměrně radikální řešení - např. zavření obchodů a služeb, zákaz pohybu osob mezi okresy. Naprosto souhlasíme s tím, že zdraví obyvatelstva je na prvním místě a s nařízením souhlasíme, byť má minimálně dvě úskalí. Celá řada rodičů, mající často i dvě zaměstnání, aby své rodiny uživila, narychlo jen s velkými obtížemi zajišťuje hlídání pro své děti. Tam, kde nepomohou babičky, je možné uplatnit tzv. nárok na ošetřovné při péči o dítě do 10 let věku, nicméně ani toto není vždy možné. Pokud se již rozhodnou jít na ošetřovné, nastává určitá část výpadku z příjmu a rodiny z nižšího sociálního prostředí často střádají a zadlužují se. Často ani osobám samostatně výdělečně činným kompenzační bonusy od státu nepostačují. Řada lidí přišla v této době i úplně o zaměstnání a skončila na Úřadu práce. KSČM sleduje se znepokojením tento vývoj. Politika KSČM jako strany vyjadřující zájmy nejširších neprivilegovaných vrstev se musí výrazně podílet na sociální sebeobraně těchto skupin a vytvářet podmínky pro skutečné posílení politické a hospodářské demokracie. Tím se zásadně KSČM liší od pravicových stran i ostatních politických stran a hnutí, které vycházejí z nepravdivé a iluzorní teze, že jde o rovnoprávnost zaměstnanců a zaměstnavatelů, kterou údajně požadavky zaměstnanců a odborů ohrožují a narušují. Rozhodující je sociální skupina zaměstnanců nízko a středně příjmových vrstev, která představuje základní cílovou skupinu politiky KSČM. Naplňují se naše odhady, kdy jsme upozorňovali, že některé zamýšlené kroky vlády ve vztahu k zaměstnancům ještě míru nezaměstnanosti zvýší. Více jak 300 tisíc lidí dnes řeší svou sociální situaci předčasným odchodem do starobního důchodu, čili potencionálně jde o lidi, kteří by za okolností, kdy by byl dostatek práce a pracovních míst, mohli své základní životní potřeby uspokojovat jiným způsobem – jako lidé ekonomicky aktivní. Není to však jen nezaměstnanost, která trápí polistopadovou společnost, je to také s ní spojené snižování životní úrovně většiny obyvatel České republiky, nedostatek finančně dostupného bydlení, jeslí a školek. Podle režimních statistik je v České republice ohroženo chudobou zhruba 900 000 osob, což je přibližně 9 % obyvatel ČR. Nejvíce postiženi jsou nezaměstnaní, neúplné rodiny s alespoň jedním dítětem nebo domácnosti se 3 a více dětmi a důchodci. Se svojí životní úrovní je pak podle průzkumu veřejného mínění nespokojeno cca 55 % dotázaných občanů. Česká republika nesmí vyvážet lidské mozky, ale musíme je propojovat, koncentrovat ve výzkumných centrech, vytvářet patřičné podmínky pro jejich nositele a patřičně je vybavovat věcnými prostředky. K tomu je nezbytná energetická základna, která se neobejde bez jaderné energetiky, i příslušná infrastruktura v dopravě a komunikačních sítích, ve vzdělanostní soustavě, kde talenty nemůžeme odrazovat školným, ale naopak motivovat podílem na dosažených výsledcích. Promyšlené a plánovité změny v klíčových odvětvích a velkých podnicích, jejichž plody ovšem nesmějí odtékat do daňových rájů a mateřských centrál nadnárodního kapitálu, musíme doplnit podporou živnostenského a ostatního malého a drobného podnikání. To může s malými náklady a pružně zaplňovat volné prostory a pohlcovat ty pracovní síly, které vytěsňuje automatizace a kybernetika ve velkovýrobě. Musíme si zachovat funkční zemědělství a nepřeměňovat ho jen na produkci turistických atrakcí, zatímco k nám proudí dotované konkurenční zemědělské produkty z EU. Naší základní prioritou není šetření na lidech, ale naopak rozvoj lidského kapitálu, toho nejcennějšího, co máme. Strašení o neudržitelnosti evropského sociálního systému v důsledku stárnutí populace není podloženo seriózními analýzami a nepříznivým demografickým trendům se lze bránit tím, že vytvoříme podmínky pro zvýšení výkonnosti lidí v produktivním věku, odstraněním nezaměstnanosti, zastavením odčerpávání prostředků ze sociální sféry do kapes velkého kapitálu, zabráněním tomu, aby stát ztrácel jakoukoli solidní finanční základnu pro veřejné služby, které musí poskytovat. Odmítněme mýtus o státu jako nutně špatném vlastníkovi, podívejme se na prsty byrokraticko-manažerským strukturám propojeným s podnikáním a leckdy i s organizovaným zločinem, které znehodnocují státní, ale nezřídka i soukromý majetek při tunelování firem. Ti, kdo hovoří o úspornosti, ať se zaměří právě na věcně nezdůvodnitelné vysoké příjmy manažerů a vysokých státních úředníků, pak zbude i na zvýšení mezd těch státních zaměstnanců, jejichž služby občané nutně potřebují – učitelů, hasičů, lékařů a sester ve státních zařízeních, sociálních pracovníků, kriminalistů a policistů v ulicích, zbude na zabezpečení rodin s dětmi, na školy, školky a různá volno časová zařízení pro děti a mládež. KSČM v nastávajících volbách 8. a 9. října 2021 do Poslanecké sněmovny navrhuje taková konkrétní opatření, která vytvoří předpolí k překonání kapitalistického společenského systému. V rámci současného systému jsou totiž mnohé potíže většiny české společnosti prakticky jinak neřešitelné. KSČM chce řešit udržení a zlepšení sociálního postavení pracujících a omezit rozpínavost kapitálu a vykořisťování pracujících. Jsme si dobře vědomi, že k prosazení všech legitimních požadavků KSČM za současného rozložení politických sil v Parlamentu České republiky je zapotřebí více než v minulosti širšího využívání i legálních mimoparlamentních aktivit. Tato vláda zneužívá moci, arogantně a bez sebemenšího studu. Nastal čas, kdy má široká veřejnost plné právo na občanskou neposlušnost. Dokud lidé nevyjdou do ulic, nic vládu ke změně nedonutí. Pro úspěšný postup proti stále sílící převaze kapitálu je nezbytná i mezinárodní koordinace aktivit komunistických, dělnických a pokrokových stran a organizací nejen v EU, ale v celé Evropě a světě. Důležité je také se připojit k výzvám odborových svazů a centrál. Za velmi důležité považujeme, aby opozice jednala jednotně. Spojme síly – jedině tak dosáhneme změny! V době, kdy koronavirová pandemie omezuje setkávání lidí, kdy nemůžeme na náměstích společně oslavit 1.máj, dáme najevo postoj KSČM na výlepových plochách, na stránkách Halo novin, při osobních setkáních s rodinami a přáteli.
JUDr. Václav Sloup předseda OV KSČM Cheb
