Opozice žádá demisi vlády, audit do srpna.
7. 4. 2018
Před 14 dny jsme nebyli konfrontováni s krachem jednání hnutí ANO a sociální demokracie o menšinové vládě. To je skutečnost, pokud se soc.dem. nerozhodne jinak, o čemž vážně pochybuji. Co je na té situaci nového? Proti hnutí ANO a A. Babišovi začíná pracovat čas. A také jeho přílišný pragmatismus, opatrnost a strach. Strach z reakce veřejnosti. My jsme s tím byli konfrontováni už ve chvíli, kdy hnutí ANO v únoru ze dne na den změnilo názor na zvolení Zdeňka Ondráčka do čela GIPS. Nechápal jsem tento obrat a myslím si, že nebyl šťastný, protože zpochybnil začátek vyjednávání o ustavení orgánů sněmovny. Mám před sebou úplně první dokument, který se měl týkat ustavení orgánů sněmovny. A tam komise GIPS a její předsednictví bylo projednáno už v neděli po volbách.
Za prvé. To, že A. Babiš nebyl schopen ustát svůj názor, se obrátilo nikoliv proti nám, i když nás to poškodilo, ale proti němu. Také samotná demonstrace, která byla tzv. proti zvolení Zdeňka Ondráčka, dostala brzy jiný charakter. Hlavními se staly plakáty a hesla proti A. Babišovi a proti prezidentu republiky, což byl skutečný hlavní cíl.
Druhé selhání je selhání mezinárodní. A je to selhání, které jsme nečekali. Při návštěvě Rady EU v Bruselu se A. Babiš připojil k 13 zemím EU, které vypověděly část ruských diplomatů. Za to ho pochválila TOP09 a ODS. Známý slogan, že se máš zamýšlet nad tím, co děláš, když tě chválí nepřátelé, je tady asi velmi patřičný.
Co se v této souvislosti stalo? Stalo se to, že na rozdíl od KSČM, která se jasně vyjádřila k tomu, že rozhodnutí může být provedeno až po důkazech, A. Babiš rozhodl bez důkazů. A doba nám dává za pravdu. Nebudu hodnotit opačný postoj Slovenska nebo Rakouska jako nejbližších sousedů. Dokonce velmi opatrný postoj SRN, ale mohu připomenout, že ve středu tento týden jasně vyjádřili zástupci ministerstva zahraničí v Německu, že důkazy, které předkládá Velká Británie, jsou čím dál pochybnější. A že kroky, které dělá EU, nedělá na základě důkazů. To je věc, která zpochybňuje to, jakým způsobem se A. Babiš chová. Znamená to pro nás poměrně nejednoduchý postup. Karty v ruce KSČM totiž nemá, ty má prezident republiky, který zatím pouze pověřil vyjednáváním současného předsedu vlády v demisi A. Babiše o případném sestavení nové vlády. Ale, připomínám, jmenování předsedou vlády nedostal. A Miloš Zeman bude také pravděpodobně tím, kdo rozhodne, jakým způsobem se bude vyvíjet záležitost v nejbližší době.
Je zajímavé, že všichni po krachu pátečního jednání začali mluvit o předčasných volbách. Přitom téměř všichni vynechali – kromě našeho vyjádření – že ještě existuje třetí pokus. Tzn. pokus předsedy Sněmovny o sestavení vlády. A samozřejmě o tomto politologickém výkladu někteří mlčí. Důvodem jsou případné předčasné volby, snaha, aby rozčarování z A. Babiše a jeho postojů mezi lidmi zůstalo.
Pro nás to ale znamená, že proces vytváření vlády není nijak ukončen. Jde o to, abychom byli proto připraveni na pokus o nástup těch, kteří byli volbami odstaveni od moci – ODS, TOP09 nebo KDU-ČSL, ale i soc.dem. Abychom byli velmi opatrní v hodnocení toho, kam se může pohyb v ČR vydat a co bude k řešení. Ústava je pro mnohé na jedné straně štítem nebo spíše zbraní proti prezidentu republiky. Na druhé straně pro ty samé lidi je cárem papíru, protože se o ni opírat nechtějí. Nechtějí respektovat názor jiných, názor voličů.
A samozřejmě mladí lidé, kteří protestovali proti Miloši Zemanovi, si myslí, že oni mají pravdu a téměř tři miliony voličů, kteří v přímé volbě prezidenta republiky volili, je nezajímají. Respekt k názorům jiných je základ skutečné demokracie, ostatní je anarchie.
V této situaci je pravděpodobně jedinou radou pro postup jakékoli politické strany - a tím více pro KSČM - rozvaha, schopnost reálně uvažovat, schopnost jednotného postupu a správné analýzy situace. Je zřejmé, že KSČM musí znovu připomenout to, s čím před lidi přistupovala a kdo jí sebral voliče a jakým způsobem tyto voliče může získat zpátky, pokud by ani druhý či třetí pokus nebyl úspěšný a skutečně byly mimořádné volby. Nebo se hnutí ANO už připojilo na stranu těch, kteří mimořádné volby chtějí vyvolat 120 hlasy v PS?
To je samozřejmě věc, která je pro nás rozhodující. A. Babiš se bude snažit daleko razantněji udržet své voliče z podzimních voleb. A část jich opravdu dříve volila nás, část soc.dem.
Bez ohledu na to, že si M. Zeman a A. Babiš ještě vymění několik slovních půtek a bude tam určitá mediální břitkost, zůstane pro A. Babiše M. Zeman nejen jediným spoluhráčem, ale také jediným možným spojencem, pokud A. Babiš chce udržet své postavení. Správně komentoval Jiří Dolejš to, že spor o ministerstvo vnitra je spor o to, kdo bude zahlazovat stopy na MV – jestli soc.dem. nebo hnutí ANO. Přitom je evidentní, že soc.dem. tím, že nepřijala ministerstvo spravedlnosti si podkopala sama sobě možnost vyjednávání, zvláště když policejní prezident Tuhý řekl, že na něj nebyl vyvíjen po volbách žádný tlak, který by směřoval např. k nevyšetřování či nepostupu v kauze Čapí hnízdo. A proto také není žádný argument pro výměnu ministra vnitra. To je realita dnešních dnů.
Musíme si uvědomit, že nejde o to, jakým způsobem se dnes vypořádá soc.dem. se svým pokračováním sjezdu. Doufám, že alespoň teď ho ukončí, aby nevypadali jako šašci, protože pak už by těžko kdo věřil, že jsou schopni vést jednotnou politiku. Ale o to nejde, jde o to, jakým způsobem se zachováme my, jak se zachová KSČM, jak bude v tomto sporu o moc v ČR postupovat.
Je lhostejné, jestli se na to díváme z pohledu politologů, kteří patří k pravici nebo z pohledu analytiků, kteří patří k nám – ČR je na křižovatce, vede se o ni evidentní územní spor, kam bude patřit. Jsou tací, kteří říkají, že jsme přirozenou součástí západu a můžeme bez důkazů porušovat zákon – upozornil jsem dnes v Haló novinách, jakým způsobem postupoval ministr spravedlnosti Pelikán. On jako strážce zákonnosti porušil zákon o azylovém řízení a v rozporu s ním rozhodl předčasně o vydání Nikulina do USA. Když to vezmeme z pohledu práva, je to podle mého soudu jasný důkaz o tom, že porušil trestní zákon. Podstatné ale je, že je to ve spojení s cizí mocí, protože letadlo pro Nikulina stálo pět dní na ruzyňském letišti. Náklady na něj jistě nejsou malé. USA když nelitují tyto peníze, asi vědí, co dělají. Poté, co ztratily po spojeneckém náletu tureckých letadel a ruských letadel nad Sýrii kódy NATO.
Co to znamená? Naše neuvážené kroky by mohly vést k tomu, že moc převezme zpátky pravice, která se na to těší. A neuvážené kroky by mohly vést i k tomu, že se zapleteme do problémů, které KSČM nezpůsobila a ani není povinna je řešit. To je křižovatka, kterou je třeba brát v úvahu.
Připomínám, že ČR patří ke slovanskému světu. Jsme Slované, i když někteří to nechtějí slyšet. Zároveň dobře víme, že o naše území se vedl vždycky boj. A armády přecházely spíše přes Polsko, proto Polsko je už dávno obětováno ve prospěch USA. My jsme si vydobyli část své suverenity v boji proti základnám. Neměli bychom tento boj vzdávat, musíme zůstat u něj a na jeho základě dál stavět naši politiku.
Co tedy je rizikem? Je to spojení hnutí ANO, SPD a KSČM. Spojení ANO a KSČM Evropě nevadí, protože i Evropa musí jednat s KS Číny, jíž my jsme dobří přátelé. Náš pohyb má svým způsobem limity, které jsme nepředpokládali. Krok, který je možno udělat – jedna z těch osmi variant, které jsou v PS, je krok, který vyžaduje poměrně široké úvahy s mezinárodní podporou. Připomínám, že řešení pro pravici, které také připravuje – a s ní i soc. dem. – je jednoduché. Je jím odchod A. Babiše z vedení hnutí ANO, z funkce premiéra. Náhrada někým jiným. Pak adeptů na vládní spolupráci bude velké množství. Proto také útoky, které jdou a dále půjdou proti nám – protože i při špatném volebním výsledku jsme mohli vyjednat mnohé věci – budou ještě razantnější.
Pokud by bylo vyřešeno Čapí hnízdo tím, že A. Babiš odejde, víme, kdo nastupuje. Pokud státní zastupitelství však odloží trestní stíhání, najdou se stejní adepti, kteří řeknou, jste očištěn, bude to v pořádku. Ale nepředpokládám, že by tak rychle proběhlo soudní řízení a Babiš byl poslán před soud. Vedlo by to jen k průtahům v samotném řešení.
Může dojít ještě k dalším skutečnostem na politické scéně. Je proto třeba postupovat uváženě, ale nekompromisně. Jako příklad uvádím to, že KSČM. prosadila v Poslanecké sněmovně bod, který bude projednáván od 9.4.,bod, který se týká privatizačních zlodějin v 90. letech. Jednal jsem s ministryní financí. Máme dokumenty, můžeme postupovat jednotlivě, protože to nejde udělat najednou. Co to znamená? Že jsme nezapomněli na náš slib voličům a že je v něm třeba pokračovat. Je to šance a tu musí KSČM využít. Musíme dokázat, že víme, kdo rozkradl tuto republiku a kdo chce zametat pod koberec na ministerstvu vnitra či spravedlnosti a kdo si myslí, jestli pamatujete na výrok Josefa Luxe v minulosti, že garantem toho, že už nebudeme nikdy mít jiné vedení než proamerické, je náš vstup do NATO. To vše je před námi. A před námi je také to, abychom tyto věci správně posoudili.
Po volebním neúspěchu jsme se rozhodli svolat sjezd a na sjezdu máme dvě šance. Zachovat se jako politická strana s obrovskou odpovědností za více než 10 milionů obyvatel této země a pokusit se jim nabídnout řešení, které vede z marasmu, ve kterém jsme. Nemyslím jen z ekonomického marasmu, ten je trochu jinde, protože ekonomický růst existuje, nejsme v ekonomické krizi. Ale jsme pořád v situaci, a dovolte mi, abych to přiblížil, mezi státy EU, které mají sotva polovinu ukazatele bohatých států EU. Jestliže je tam statisticky vykazováno 55 – 65 tisíc dolarů na rok a osobu, tak my jsme někde podle sektoru u 20-30. Čili jsme v jejich polovičním příjmu na osobu. To, že je to důkaz dvourychlostní Evropy, nebudu připomínat. Jde jen o to, jestli tady bude dál probíhat proces, který bude rozdělovat společnost. Jestli ji rozdělíme na ty, kteří mají právo na příjmy z bohatství české země, a na ty, kteří musí trpělivě čekat, jestli na ně něco zbyde. Jestli naši občané mají právo na stejnou odměnu jako pracující stejného vlastníka továrny v Rakousku, v Německu, ve Francii či Velké Británii. A spor o mzdy v mladoboleslavské Škodovce je toho příkladem a mohl bych mluvit o dalších místech. Když tento boj vzdáme předčasně, tak pro lidi nic nevybojujeme. Když ten boj budeme vést způsobem, který nepovede k cíli, také zklameme občany ČR. Cesta je velmi úzká, má řadu úskalí, pastí, které jsou nastraženy. Ale jednotná, akceschopná komunistická strana je schopna touto cestou projít a projít ji vítězně. Máme tu šanci. Jen musíme mít na paměti, že politický boj v principu článku 5 Ústavy ČR svobodné soutěže politických stran se vede proti jiným politickým stranám. Neveďme teď boj uvnitř, pokusme se na sjezdu dohodnout věci, které jsou připraveny. To znamená, že přijmeme co nejrychleji reformu naší vlastní organizační struktury, vrátíme se k rovnosti členů, svoláme včas konferenci, která se tímto úkolem bude zabývat. Už jednu úspěšnou konferenci jsme uskutečnili - k organizační struktuře. Nyní ji musíme udělat rychleji, nejpozději příští rok. Až bude tato struktura připravena, na jejím základě na okresních, krajských konferencích a na sjezdu v roce 2020 přijměme aktualizovaný politický program naší strany. Nezahazujme nic z toho, co udrželo KSČM od roku 1990, resp. 1993 v ČR jako silnou politickou stranu a pokusme se touto »úzkou cestou«, kterou nám vymezili, protože měli větší sílu než my, projít tak, abychom získali větší autoritu ve společnosti. Je to naše možnost, je to naše šance. Máme na to schopnosti, máme na to i dostatek sil. Neunavujme se tím, jak máme starou členskou základnu. Mnohé politické strany mají mnohem méně členů do 60 let než my. Tak se toho nebojme. Jen je musíme dostatečně aktivizovat, abychom byli schopni s touto silou tuto cestu projít. Jsem přesvědčen, že tento cíl můžeme dobře připravit, aby dobře dopadl sjezd.
Pokud se budeme utápět ve vlastních sporech, nebudeme schopni najít skutečné nepřátele, které tu máme, tak nezvítězíme. Zvítězit můžeme jen naším společným postupem proti skutečnému nepříteli a tím je nadnárodní kapitál.
Historie Mezinárodního dne žen sahá až do 19. století.
Mezinárodní den žen (MDŽ) připadá každý rok na 8. března. Není to nějaký umělý svátek vymyšlený komunisty, jak si mnozí naši spoluobčané mylně myslí. Počátky tohoto významného dne sahají hlouběji do historie a od jeho prvních oslav uplynulo více než sto let.
Historie MDŽ započala v 19. století v USA, v prostředí pokrokově smýšlejících amerických žen. Za počátek tohoto svátku se považuje hned několik událostí.
8. března roku 1857 stávkovaly americké švadleny z textilních továren v New Yorku za zlepšení pracovních podmínek. Stávka tehdy byla krvavě potlačena policií a několik žen bylo ušlapáno davem. Hlavní organizátorky byly uvězněny.
V roce 1907 se konala 1. mezinárodní konference socialistických žen ve Stuttgartu a právě zde padl návrh, aby se ženy určitý den v roce scházely a veřejně požadovaly politickou a hospodářskou rovnoprávnost.
Významnou událostí byla další stávka švadlen v New Yorku 8. března 1908. V průvodu městem si více než 15 tisíc žen připomnělo stávku z roku 1857, požadovalo volební právo, zkrácení pracovní doby, lepší platové podmínky a ukončení zaměstnávání dětí. Na připomínku této stávky vyhlásila v květnu téhož roku Americká socialistická strana každou poslední únorovou neděli jako “Národní den ženy“. (Tehdy bylo běžné, že se všechny svátky slavily v neděli, kdy měli pracující volný den). Poprvé byl takto svátek žen slaven 28. února 1909.
V Evropě byl svátek žen zaveden v roce 1910, tehdy ještě bez určení pevného data. Stalo se tak na 2. Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani na návrh Clary Zetkinové, německé socialistky a zakladatelky dělnického ženského hnutí, která vystoupila s myšlenkou Mezinárodního dne žen. Poprvé se ženy takto organizovaně sešly v několika evropských zemích následující rok, 19. března 1911 (v Německu, Rakousku-Uhersku, Dánsku a Švédsku).
Po první světové válce se Mezinárodní den žen ustálil na pevném datu 8. března. Stalo se tak pod vlivem několikadenní stávky ruských žen a jejich protestních protiválečných akcí, konaných za dramatických okolností v Petrohradě od 23. února 1917 pod heslem "Chléb a mír". Zahájení protestů ruských žen bylo v Juliánském kalendáři 23. února, což je v našem Gregoriánském kalendáři právě 8. března. V posledním válečném roce v roce 1918, už vítaly ženy v rakousko-uherské monarchii tento svátek 8. března.
MDŽ byl oficiálně uznán mezinárodním svátkem na zasedání OSN v roce 1975, což byl Mezinárodní rok žen. Ve stejném roce svátek MDŽ přijalo mnoho národních vlád. V některých zemích, jako je Čína, Rusko, Vietnam a Bulharsko je MDŽ státním svátkem. V České republice byl svátek MDŽ po roce 1989 vytěsněn z kalendářů a nahrazen Dnem matek. V únoru 2004 však byl novelou zákona o svátcích vrácen zpět do kalendáře jako významný den.
Mezinárodní den žen je tedy historicky významným svátkem, který ani dnes neztratil na aktuálnosti. Stále je demonstrací za odstranění diskriminace a lepší pracovní podmínky žen a připomínkou boje za jejich rovnoprávnost. Připomínat a oslavovat tento den je velice důležité, neboť to znamená podporovat a souhlasit s rovnými příležitostmi pro ženy a muže v zaměstnání, politice, vzdělání, rodině a ve veřejném životě vůbec.
JP
Programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.
Levicové kluby žen jsou dobrovolným občanským sdružením působícím na celém území České republiky.
LKŽ sdružují levicově orientované ženy (i muže) v jejich úsilí o rovnoprávné postavení žen ve společnosti v souladu s přijatými zákony a mezinárodními dokumenty. Chtějí přispívat k rozvoji osobnosti svých členů, jejich zájmů a potřeb.
LKŽ působí v ČR od roku 1992. Aktivity se zaměřují na pořádání besed a politických a vzdělávacích akcí, organizování společenských akcí a akcí pro děti a seniory. Podle potřeb se podílejí na finanční podpoře vybraných projektů (např. realizace pomníků dětských obětí války v Lidicích, Růžový sad tamtéž, pomoc postiženým povodněmi apod.). Pravidelně pořádají celorepubliková setkání. Důležitou součástí činnosti je motivace členů k účasti na veřejném životě.
Symbolem LKŽ je lidická růže, protože to byly právě levicové ženy, které se významnou měrou zapojily do obnovy Růžového sadu v Lidicích, zpustlého v období divokého kapitalismu. LKŽ se taktéž zapojily do činnosti Společenství práce a solidarity (SPaS).
Zájemci jsou zváni k akcím, o nichž pravidelně informuje především tisk Haló noviny, na stránkách přílohy „Ženy a společnost“. Kluby fungují po celé České republice. Kontakt získáte například na místně příslušném OV KSČM.
Zdroj: Haló noviny
Foto: Haló noviny - Karel Mevald
Stanovisko předsedy klubu zastupitelů KSČM v Zastupitelstvu města Chebu p. Radomíra Honců k plánu zaměření města Chebu na egerlandskou kulturu
Na 5. zasedání Zastupitelstva města Chebu, které se konalo ve čtvrtek 24. března 2011, se rozhořel spor o to, na jakou cílovou skupinu se zaměří rozvoj cestovního ruchu v našem městě, a to i v souvislosti s průběhem oslav 950 let od první písemné zmínky o Chebu.
Zastupitelé zvoleni za KSČM nemůžou souhlasit s názorem, že je nutné se zaměřit na německou historii města a tudíž rozvíjet zejména egerlandskou kulturu.
Zastupitelé za KSČM si uvědomují povinnost k československým občanům, kteří v nelehkých poválečných letech přišli do českého pohraničí budovat svůj nový domov, a přinesli sem svoje zvyky a kulturu.
Plně si vážíme německých antifašistů, v historii lidstva se najde těžko více statečnosti a osobního sebeobětování, než které projevili němečtí sociální demokraté, komunisté a všichni spravedliví jednoho z nejkulturnějších národů světa. Vážíme si německých osobností spjatých s naším městem nebo vlastí., Jako J.W.Goethe nebo H.Mann.
Přesto se domníváme, že je nutné zdůrazňovat především tu část historie našeho města a regionu, na kterou můžeme být právem hrdí a z které odvozujeme své současné činy. A je to bohatá historie: původní slovanské osídlení, nadčasové snahy krále Jiřího z Poděbrad, vznik československého letectva, poválečná obnova Československé republiky.
Zastupitelé zvolení na kandidátce KSČM nikdy nezapomenou, koho v Chebském zastupitelstvu reprezentují a vždy budou mít na paměti projev paní Anděly Dvořákové z 28. října 2009, z kterého si dovolím krátkou citaci:
"Jen proto je nejhorší situace ve vztahu k sudetským Němcům právě v regionech. Tam totiž platí, že kdo platí, ten jede. Státnost, zájmy občanů, ty ať jdou podle místních politiků k čertu. Hlavně,že to nese peníze. Od sudeťáků."
Radomír Honců
předseda klubu zastupitelů KSČM v Zastupitelstvu města Chebu
březen 2011
Vzhledem k veřejností vnímané dlouhodobě nestabilní situaci v Karlovarské krajské nemocnici, a.s. vydává koalice zastupitelů ČSSD a KSČM Karlovarského kraje memorandum, jehož cílem je objasnit občanům kraje postoj koalice k dalšímu vývoji v KKN. Ve snaze ukončit fámy, dohady a nejistotu zdravotníků i obyvatel regionu zastupitelé Karlovarského kraje - členové koalice ČSSD a KSČM - závazně prohlašují:
Toto memorandum je závazným příslibem potvrzujícím, že koalice ČSSD a KSČM nepřipravuje žádnou privatizaci či pronájem nemocnice. Jejím zájmem je naopak zajistit občanům kraje zvyšující se úroveň zdravotní péče včetně pohotovostních služeb.
V Karlových Varech 16. 3. 2011
_________________________________ _________________________________
Miloslav Čermák Josef Murčo
předseda klubu zastupitelů ČSSD v ZKK předseda klubu zastupitelů KSČM v ZKK